My jsme Ekosystém
Nejsme vinaři, nepocházíme z vinařských rodin, nezdědili jsme ani pozemky, ani nemovitosti, které by naši cestu předurčili. Jdeme neprošlapanou cestou, která je sice náročná, ale svobodná. Ekosystém jsme začali budovat od nuly, bez kapitálu, se znalostmi z knih, postupnými krůčky, pokusy a omyly, ale jen tak, jak jsme my sami chtěli. Naše cíle, tedy udržitelnost a ochrana přírody, nejsou nic nového pod Sluncem, bývají to často proklamované zásady mnoha firem a korporátů. Téměř vždy ale tyto zásady jen těžko soupeří se zásadami obchodními, tedy produktivitou a maximalizací zisku. My ale nepřicházíme ze sféry obchodu, ale sféry ochrany přírody, a ochranu přírody tedy nejen stavíme do popředí našich snah, ale ostatní cíle jí podřizujeme. Ano, dobře víme, že naše motivace jsou stejně tak ambiciózní jako naivní. Jsou ale upřímné a autentické a i proto se je snažíme otevřeně komunikovat. Nakonec to jste jen vy, kdo dá Ekosystému šanci.
Helena pochází z České Kanady, klidného a tichého kraje, který v zimě přikrývá sníh, a kde žulové podloží zerodovalo do písčité půdy, po které se dobře chodí i po dešti. Na jižní Moravu, do kraje plného života a biologické pestrosti, přišla za studiem botaniky na vysoké škole v Brně a už tu zůstala. Po škole se chtěla věnovat ochraně přírody, kterou chtěla dělat svědomitě, smysluplně a udržitelně. Vyzkokušela si různé platformy od státní ochrany přírody, soukromého i projektového sektoru, neziskových a komunitních iniciativ po politiku. Během této cesty se stala uznávanou autoritou v ochraně přírody na periferii kulturní krajiny, stále více jí to ale táhlo tuto periferii opustit a vkročit přímo do kulturní krajiny. Poprvé se jí to podařilo, když pod hlavičkou mikulovského okrašlovacího spolku začala organizovat tvorbu travnatých pásů a výsadby ovocných stromů na místo polí. Ačkoliv jsou tyto pásy primárně zamýšlené pro ochranu biologické rozmanitosti, dělá se na nich i seno, takže zde ochrana přírody není samoúčelná. Spolek a Helena s ním se tedy dostal na obě strany bariéry mezi zemědělskou produkcí a ochranou přírody. Ekosystém, vlastní vinařství, které má tento jing a jang hospodaření v krajině, tedy výrobu vína a ochranu přírody, na stejné úrovni, je pro Helenu další přirozený krok v tomto vývoji. Jako ke všemu i k němu Helena přistoupila svědomitě a k biologickému vysokoškolskému vzdělání přidala bakalářský titul ve vinohradničení a vinařství na Mendlově univerzitě. Nyní tamtéž pokračuje v magisterském studiu.
Kryštof je z Boskovické brázdy, kraje na pomezí nížin a kopců, průchozího pro lidi, zvířata i rostliny. Onen okraj panonské nížiny vždy lákal udělat pár kroků hloubš, do jejího centra, a Kryštof to volání vyslyšel. Vydal se studovat panonské suché trávníky a moravská Panonie se mu stala domovem. Během studijí lesostepí, nerovnovážných krajin, ve kterých les souzní se stepí, došel až ke zkoumání vlivu prostředí na rostliny, a dynamiky v přirozených ekosystémech. Na vídeňské univerzitě obhájil doktorát z ekologie a nyní tam pracuje jako vědec. Z pozice vědce přistupuje i k ochraně přírody, rád o ní dlouze přemýšlí a nahlíží skrz data a fakta. Stejně jako Helena se ve svém přemýšlení snaží přesáhnout jednostraný pohled biologa–ochranáře a do svých úvah stále častěji zahrnuje i společnost. Když si spolu s Helenou koupili první pozemky na svazích svatého kopečku, dlouho přemýšlel, jestli by na nich neměl realizovat řízený rewilding, tedy maximalizovat jejich přispění k ochraně přírody a biodiverzity. Vyloučit hospodaření ve prospěch ochrany přírody je ale svým způsobem extremismus, monolog v názorově pestrém prostředí, který daleko více rozděluje, než spojuje, čímž může věci v součtu více uškodit než pomoct. Nad monologem tedy upřednostnil dialog a spolu s ním oživil svou dětskou lásku k viničním a sadařským malotraktorům.